…FoTo…FoTo…

Proč říci filtrům ano?

Optické filtry mění rozložení světla před vstupem na senzor a tak mohou být považovány za něco jako pre-processing. Jejich úloha i funkce je tedy zcela stejná jako u filmu s tím rozdílem, že mnoho efektů dříve dosahovaných filtrem může být dnes snadno dosaženo také post-processingem (následnou editací snímku). Proč tedy některé efekty nahradit nelze?

1. Digitální fotoaparáty mají mnohem větší tendenci k přepalům bílé než některé (lepší) filmy. Je to způsobeno jejich omezeným a skokově ohraničeným dynamickým rozsahem. Polarizační a přechodový filtr dokáže před vstupem na senzor kontrast scény (její dynamický rozsah) snížit a tak senzoru v jeho úloze pomoci.

2. Některé filtry svým efektem působí plošně v celé scéně a místo od místa jinak neumožňují simulaci editací. Např. polarizační filtr odstraňující lesky je velmi obtížné v PC nahradit, protože lesky se objevují v mnoha místech a mnohde jinak. Na spoustě míst by se také v PC musela scéna pod lesky domalovávat.

3. Přestože je barevné filtry snadné realizovat v PC, stále existuje důvod pro jejich použití. Úprava výrazných barevných posunů filtrem ještě před senzorem vyrovná působení na jednotlivé RGB složky senzoru a tím výrazně stoupá kvalita obrazu. V PC nebo ve fotoaparátu pomocí funkce vyvážení bílé je podobná funkce také možná, disproporce mezi barevnými kanály je ale již jen potlačena, nikoliv vyrovnána. Tato situace nastává zejména při fotografování ve světle žárovek.

4. Šedý filtr umožňuje fotografovat expozičními hodnotami, které by byly bez filtru nerealizovatelné. Zkuste např. fotografovat expozičním časem 30 vteřin za jasného dne! To bez filtru nelze.

5. Některé filtry – např. infračervený filtr – dramaticky posouvají vnímání reality mimo okem viditelnou oblast. Svět se za filtrem tedy zcela mění a není možné jej na podobný upravit v PC.

6. Filtry chrání přední čočku objektivu a je lepší poškodit výměnný (a levný) filtr než celý objektiv.

7. A v neposlední řadě - efekt filtru je ihned a ještě na scéně vidět a tak mnoha fotografům vyhovuje vidět alespoň náhled jejich fotografického záměru. Pokud něco není OK, je možné to rovnou opravit. Doma u PC to již možné není nebo jen za cenu časově náročné a výrazné manipulace s obrazem.

Proč se filtrů obávat

Optické filtry však nejsou jen dar, ale jak to obvykle bývá, mají i své problémy:

1. Filtry mohou zhoršit reflexe v protisvětle. Objektiv se proti reflexím složitě brání a filtr samozřejmě optické poměry změní. Odolnost na reflexe v protisvětle se s filtrem často snižuje a “prasátka” či plošné protisvětlo jsou viditelnější a častější.

2. Filtry rády způsobují vinětaci. Zejména u širokoúhlých objektivů se často stává, že obroučky filtru (filtrů) blokují světlo vstupující do objektivu ze stran, což je vidět zejména v rozích a ty tím ztmavnou - vinětují. V extrému je obroučka filtru na snímku již vidět a potom jsou rohy snímku zcela černé.

3. S filtry se obtížně manipuluje, zpomalují fotografování a jejich použití je problematické např. při reportáži.

4. Filtry je třeba udržovat v čistotě stejně jako objektivy.

5. Filtry stojí spoustu peněz, zejména pokud vlastníte více objektivů nebo fotoaparátů s různými průměry závitů.

Všimněte si, že zhoršení kvality obrazu v negativních vlivech filtrů nefiguruje (vyjma reflexí v protisvětle). Je totiž zcela zanedbatelné je-li filtr čistý a nepoškrábaný.

Čištění filtrů

Stejně jako u objektivů je třeba optiku filtrů udržovat čistou a nepoškrábanou. Paradoxně ale drobné nečistoty a prach, kterých se uživatelé obvykle obávají nejvíce, vadí nejméně. Jsou totiž natolik mimo hloubku ostrosti, že na snímku nebudou nijak vidět. Největší problém jsou mastnoty a plošné nečistoty, které zmléční obraz, září a snímek výrazně poškozují na ostrosti a kontrastu. Podobně působí škrábance, které právě vznikají usilovným čištěním, o setření pečlivě nanesené antireflexní vrstvě na filtru nemluvě. Proto je lepší filtry (a stejně i přední čočky objektivů) jen ofukovat od prachu a nečistot a pokud na něm ulpí mastnota (krémy, otisky prstů atp.) očistit je mokrou cestou pomocí čistících papírků a čistidel určených na optiku. Víc není třeba.

Úbytek světla

Přestože např. šedý filtr má přímo „v popisu práce“ světlo zeslabovat, ne vždy a u všech filtrů je tento efekt žádoucí. Např. polarizační filtr našroubovaný na objektivu při fotografování venku se stává přítěží při vstupu do vnitřku kostela. Nezbývá než filtr sejmout, protože úbytek světla na něm o cca 1-2 EV může nepříjemně prodloužit expoziční časy a zkomplikovat či znemožnit fotografování. Opustíte-li kostel, má filtr na objektivu zase smysl.

Úbytek světla na filtru (absorpční faktor) se udává v násobcích, tj. kolikrát filtr světlo zeslabí, nebo v procentech či v EV jednotkách, v anglické literatuře často jako f-stop. F-stop je obdoba EV. Automatika samozřejmě úbytek hravě vyrovná, ale za cenu delšího expozičního času a/nebo více otevřené clony a/nebo vyššího ISO.

Absorpční faktor	Propustnost filtru	Úbytek světla v EV (f-stop)
1x	100 %	0 EV
1,4x	71 %	½ EV
2x	50 %	1 EV
2,8x	35 %	1 ½ EV
4x	25 %	2 EV
5,6x	18 %	2 ½ EV
8x	13 %	3 EV

Uchycení filtru na objektiv

Nejrozšířenějším způsobem uchycení filtru na objektiv je filtr našroubovat na přední závit na objektivu. Ne všechny fotoaparáty (zejména kompaktní) mají na objektivu závit a tak je na trhu nejrůznější příslušenství pro uchycení filtru náhradní cestou. V nouzi postačí je (u některých filtrů) podržet před objektivem rukou.

Uchycení přes závit s sebou nese problémy s různými průměry závitů. Čím větší je filtr, tím je logicky dražší a tak je v případě více objektivů či fotoaparátů někdy těžké zvolit správný průměr. Pamatujte ale, že větší filtr půjde na menší objektiv přizpůsobit, opačně nikoliv.

Unikátní řešení nabízí firma Cokin, která nejprve na fotoaparát upevní universální držák a do něj potom pasují již stále stejné filtry, které nabízí ve značném rozsahu. Je to ekonomické, ale mechanicky zranitelnější řešení.

UV a Skylight filtry

V digitálním věku jsou UV filtry zbytečné (UV filtr má před sebou každý senzor) a tak významný a užitečný efekt UV filtru je mechanická ochrana objektivu. Je lepší vyměnit UV filtr za pár set korun než celý objektiv či fotoaparát. Podobný účinek mají i Skylight fitry, které však snímek mírně oteplují (filtrují modré světlo). Efekt je malý a zvládne ho hravě funkce vyvážení bílé na fotoaparátu.

Polarizační filtr

Pokud hodláte pořídit jen 1 filtr, pak pořiďte polarizační. Jeho účinek je dostatečně znám a tedy jen výčtem:

• Ztmavuje oblohu
• Zdůrazňuje mraky
• Odstraňuje atmosférický opar
• Odstraňuje lesky z vodní hladiny, skel, brýlí atp.
• Syté a čistí barvy

Polarizační filtr se tak nejčastěji používá v létě při snímcích krajiny, architektury, přírody atp. Za jistých okolností ale může zvyšovat kontrast a tak je třeba jeho použití pečlivě zvážit. O úbytku světla na něm byla již řeč, typické hodnoty mohou být podle jeho natočení 0,5 až 3 EV.

Přechodový filtr

Přechodový filtr ztmavuje ještě před vstupem na senzor část scény a tím usnadňuje a mnohdy vůbec umožňuje senzoru zachytit světelně hodně dynamickou scénu. Jeho použití je tedy typické tam, kde se světlá část snímku soustřeďuje do jednoho místa (obvykle obloha). Použití je ale všestranné a tak by tento filtr měl být v brašně hned po polarizačním.

Neutrální šedé filtry

Neutrální šedé filtry zeslabují světlo beze změny barevného podání. Umožňují tím snímat dlouhými expozičními časy i za jasného dne, kdy by to bez filtru nebylo možné. Jsou tedy typickým nástrojem při snímcích tekoucí vody, moře atp.

Barevné filtry

Barevné filtry je snadné realizovat až v PC a tak jejich použití na scéně není nezbytné. Výjimku tvoří situace, kdy snímáte ve světle výrazné barvy (typicky žárovky nebo halogeny, které jsou silně červené) a nechcete plnou tíhu srovnání barev ponechat na funkci vyvážení bílé. Ta totiž probíhá editací dat až za senzorem, kde již barevná disproporce napáchala škody. Typické je proto použití modrého filtru, který barvu světla žárovek srovná na blízkou bílé. A ta obsahuje rovnoměrně rozložené všechny RGB složky.

Další kreativní filtry

Na trhu je pochopitelně řada dalších filtrů, jejichž efekt někdy lze a někdy nelze nahradit v PC. Jejich použití ale není již tak časté a hlavně slouží předem promyšlenému tvůrčímu záměru. Za všechny jmenujme např. infračervené filtry.

Hvězdná obloha, tajemství vesmíru, to vše od dávnověku fascinuje lidstvo. V České republice ještě není fotografování vesmírných objektů natolik rozšířené jako například v USA, přesto i zde už našla astrofotografie své příznivce.

Tajemství astrofotografie

Vyfotografovat kvalitně fotografii vesmírného objektu není tak jednoduché, jak se možná zdá. Bez zkušenosti s klasickou fotografií se neobejdete, ale bohužel pouze s ní si také nevystačíte. Ani sebelepší fotografická výbava Vám nezajistí dobrý výsledek, pokud nebudete dodržovat základní specifika, která je nutné k fotografování vesmírných objektů znát.

Úskalí astrofotografie

Při pozorování vesmírných objektů dalekohledem jste si určitě všimli, že jejich jasnost je velmi malá. Přesto na některých zvlášť vydařených fotografiích můžeme rozeznávat barvy a detaily různých galaxií a to v takové kvalitě, v jaké bychom je pouze lidským zrakem nikdy nemohli spatřit. Takového výsledku je docíleno, pokud byl film nebo elektronický senzor dostatečně dlouhou dobu exponován. Pouze tehdy akumulovaná světelná kvanta dokáží ve fotografické emulzi nebo na senzoru vytvořit pozorovatelnou změnu. Dalším možným úskalím je nevhodně vybraný film. Některé vesmírné objekty produkují záření jen na určitých vlnových délkách, proto musíte použít film, který je na dané délky citlivý. U elektronických senzorů tento problém nemusíte řešit, ale při jejich použití je tu jiný problém a sice vysoké pořizovací náklady takového vybavení. Problém, se kterým Vám kvalitní vybavení ani Vaše schopnosti fotografa nepomůžou, je světelné znečištění a to především ve velkých městem (a bohužel nejen tam, ale i mimo ně lze stále složitěji nalézt místa s ideální viditelností noční oblohy).

Jaké použít metody při fotografování vesmírných objektů?

Existuje několik metod, které pro astrofotografii můžete využít. To, která z nich je nejvhodnější právě pro Vás, musíte rozhodnout sami. Záleží na kvalitě fotografického vybavení, ale především na úrovní Vašich zkušeností.

Pro začátečníky – širokoúhlá fotografie s použitím klasických fotoaparátů na pevném stativu

Tak jako ve všem i zde platí, že nejlepší je začít postupně od začátku, proto pokud s astrofotografií teprve začínáte, doporučuji nevynechat tuto techniku. Nejlepší volbou fotoaparátu pro tento účel je klasická zrcadlovka na kinofilm, v ideálním případě doplněná mechanickou závěrkou v režimu B nebo T. Samozřejmě ale můžete použít také digitální fotoaparát. Důležitý je i výběr vhodného objektivu. Vhodné jsou ty, které mají ohniskovou vzdálenost do cca 100 mm. Ani výběr stativu nedoporučuji podcenit. Je vhodné, aby byl dostatečně tuhý, nejlépe s drátěnou spouští, která Vám pomůže při exponování bez rozechvění fotoaparátu. Tuto metodu můžete využívat při fotografování například souhvězdí, stopy meteorů, velkých komet, polárních září a dalších. Pro kvalitní výsledek nezapomeňte použít citlivější film.

Druhá varianta - širokoúhlá fotografie s kompenzací zemské rotace

Pro začátky s astrofotografií můžete také využít i tuto techniku. Hlavní rozdíl mezi ní a výše zmíněnou první metodou je ten, že fotoaparát připevníte na osu, která je rovnoběžná s osou zemskou. Když budete fotoaparátem otáčet kolem osy rychlostí přibližně jedné otočky za 24 hodin, získáte bodové obrazy hvězd i při dlouhých expozicích. Nejčastější varianta takové otáčející se konstrukce fotoaparátu je paralaktický stolek.

Vynikajícího výsledku docílíte, pokud použijete okulár s osvětleným vláknovým křížem. Přitom, ale není dobré, aby ohnisková vzdálenost byla větší než při fotografování z pevného stativu. Doporučuji ji sledovat a nepřesáhnout 300 mm.

Pro zkušenější – pointovaná fotografie s využitím teleobjektivu namontovaného na dalekohledu

Pro využití této techniky se doporučuje použít teleobjektiv s velkou ohniskovou vzdáleností cca 500 mm a dalekohled na paralaktické montáži s motorovým pohonem polární osy. Nezapomeňte ani na tuhou montáž, bez které se u teleobjektivu s delší ohniskovou vzdáleností neobejdete. Ideální by bylo, kdyby byla montáž vybavena rovnou polárním hledáčkem. Princip této techniky tkví v tzv. pointaci. To znamená, že pomocí dalekohledu sledujete zvolený vesmírný objekt a udržujete ho v průsečíku osvětleného vláknového kříže. Díky tomu můžete už v průběhu expozice upravovat nepřesnosti v chodu montáže. Metodu pointace lze využít při fotografování například Velké mlhoviny Orionu, Galaxii M31 v Andromedě, různých komet a dalších. Expoziční čas u pointace se pohybuje mezi desítkami minut, ale může se také vyšplhat až na více než hodinu. Tato technika si už vyžaduje jisté předešlé zkušenosti s astrofotografií.

Pro zkušené – pointovaná fotografie v primárním ohnisku dalekohledu

Tato technika je v porovnání s ostatními už opravdu složitá, proto vám nedoporučuji pouštět se do ní bez velkých zkušeností s astrofotografií a bez příslušného kvalitního vybavení. Pro její využití budete potřebovat tuhou paralatickou montáž. Ideální by bylo, kdyby tato montáž byla trvale připevněna na permanentním sloupu. Tato montáž musí mít také přesný pohon, ve kterém můžete využít korekce v obou osách. Bohužel, pro úspěch pointované fotografie se budete muset smířit s tím, že bez dokonalé, ale i drahé montáže, nikdy dobrých výsledků nedosáhnete. Pointované fotografie vznikají procesem zvaným pointace.Ten vznikne tak, že do okulárového výtahu dalekohledu vložíme pointační okulár,což je okulár s osvětleným záměrným křížem. Do průsečíku kříže okuláru zaměřte libovolnou hvězdu a udržujte ji v této pozici. Tak docílíte snímků s obrazy hvězd, které jsou opravdu přesné.

Připravte se ale na to, že cena takto kvalitní montáže běžně v prodeji přesahuje cenu dalekohledu. Pokud budete využívat digitální fotografování, nároky na přesnost pointace se Vám zvýší než kdybyste použili kinofilmový formát. Největší riziko při využití této techniky je, že velká část objektů je tak slabá, že je zachytíte pouze na fotografii, takže při komponování záběru v hledáčku nemůžete dopředu vědět, jaký bude mít konečný záběr podobu. Řešením jsou počítačově řízené montáže, kterým můžete vesmírný objekt zaměřit. Takové vybavení je však už poměrně velkou finanční investicí.

Už jste si někdy byli zaplavat v akváriu plném ryb, korálů a rostlin nejrůznějších barev, tvarů a rozměrů? Proháněli jste se spolu s delfíny? Obdivovali jste krásy modrého světa pod hladinou? Pokud ano, pak vás jistě také napadlo, jak by bylo skvělé tyto vzácné a neuvěřitelně barevné okamžiky zachytit. V dnešním článku se podíváme na několik tipů právě pro takovéto fotografování.

1. Pod vodou se všechno hýbe

Focení pod hladinou není složité jenom proto, že ryby mají podivný zvyk uplavat vám ze záběru, ale i proto, že plavete vy. Navíc moře je také málokdy klidné jako rybník, s konstantní velikostí vln se počítat nedá. Občas také projede nějaká loď nebo vám do záběru vplave potápěč nebo další vyznavač šnorchlování. Zkrátka hýbe se všechno a pořád.

Fotit přes hledáček, když máte na obličeji potápěčské brýle, je v podstatě zcela nemožné. Zde jistě oceníte fotografování přes LCD displej, které umožňuje každý současný kompakt, a čím je displej větší a světlejší, tím je to samozřejmě snazší. Pokud máte kompakt v podvodním pouzdře, bude to o něco náročnější, ale pořád je to lepší než cvakat úplně naslepo.

2. Soustřeďte se na pevný objekt

S první radou úzce souvisí i rada druhá. Pronásledovat pod vodou krásně barevná hejna ryb je sice pěkná věc, ale když máte plavat, dýchat a ještě fotit, zřejmě se vám nepodaří zachytit objekt vašeho zájmu tak, aby fotografie nebyla rozmazaná. Při focení se raději soustřeďte na nějaký pevný objekt. Trup lodi, krásně barevný korál, vodní rostlina, skalisko pod hladinou: to vše vám může pomoci vytvořit zajímavý koncept vaší fotografie.

Počkejte si na ryby, až za vámi připlavou, a pak jenom mačkejte spoušť. Počítejte s tím, že budete mít velké množství naprosto nepoužitelných fotografií, ale určitě se mezi nimi najde i nějaká povedená. Nezapomeňte také na to, že kompakty se naprosto nehodí na pořizování rychlých akčních záběrů. Většině těchto malých fotoaparátů docela trvá, než zaostří, proměří a vyhodnotí světelnou situaci a vzdálenost objektu, takže s nějakým okamžitým cvaknutím v tom daném okamžiku a pod vodou nejspíš neuspějete.

Podvodní svět se mění a pohybuje příliš rychle. Proto je lepší fotit pevné objekty a doufat, že se vám prostě zadaří. Nakonec s kapacitou vaší karty můžete po každém focení nepovedené záběry smazat a při dalším šnorchlování nebo potápění začít znova, bohatší o spoustu cenných zkušeností. Navíc soustředění se na pevný objekt má i jednu další naprosto nespornou výhodu. Pokud jsou zrovna větší vlny, nedostanete mořskou nemoc. Ačkoliv udržet se na jednom místě asi také nebude úplně snadné.

3. Nebojte se scénických režimů

Možná si zakládáte na tom, že všechno fotíte na manuál. Pod vodou to ale rozhodně není ideální strategie. Nejste stabilní, nemáte dost času nastavit si clonu, správný čas a správné ISO. Většina voděodolných a nárazuvzdorných kompaktů však s tímto druhem fotografování počítá, což vám jako uživateli může výrazně usnadnit práci.

V tomto ohledu se mi velmi dobře osvědčily scénické režimy na focení pod vodou. Zpracují barvy mnohem lépe než automat nebo režim bez blesku (P), rychleji se vyrovnají s nedostatkem světla ve větší hloubce (stále mám na mysli focení do maximální hloubky 4 – 6 metrů pod hladinou). Pokud váš kompakt takový režim má, nebojte se jej použít. Díky němu dosáhnete výrazně lepších výsledků a o ty vám přece jde především.

4. Pozor na blesk!

Pokud se přece jen rozhodnete fotit na jiné režimy, dobře si rozmyslete, jestli během vašeho podvodního fotografovaní nezakážete používání blesku. V rybníce nebo v jezeře by blesk nevadil, kvůli špatné propustnosti světla ve vodě by byl takřka nezbytností. Pravděpodobně si ale vyplašíte ryby.

Pokud však plavete například v Rudém moři, musíte počítat s tím, že můžete narazit i na mořské druhy, na které blýskání blesku působí stejně, jako rudý hadr na býka. Mezi takové druhy patří například baracudy. Těm vadí dokonce jakékoliv blýskání pod vodou, ať už jde o šperky, blesky fotoaparátů nebo střenky nožů, a na lesklé předměty a jejich držitele neváhají zaútočit. Věřím, že blízkému setkání s ostrými zuby této dravé ryby je lepší se vyhnout.

Proto zvažujte, kdy je použití blesku pod hladinou opravdu nezbytné a kdy je to jen pouhá provokace. Je pravda, že hodně fotografů by vraždilo pro dobré záběry, ovšem v tomto případě by to mohlo skončit spíše naopak.

5. Světlo v hlavní roli.

Při fotografování pod mořskou hladinou si člověk více než kdy jindy uvědomí, jak důležitou roli hraje světlo. Čím hlouběji pod hladinou se totiž nacházíte, tím méně jsou vaše fotky světlé a barevné. Většina jich pak dostává nádech modré až modročerné, krásné barvy mizí a všemu vévodí hlubina. Při focení těsně pod hladinou zase musíte dávat pozor, pod jakým úhlem dopadá světlo na hladinu. Taky by se vám mohlo stát, že místo krásné průzračné vody vyfotíte jen množství prachu a planktonu, kterým je voda prosycená.

Nezapomínejte na to, jak moc je světlo důležité a čas od času si záběry v rychlosti překontrolujte. Vyhnete se pak nafocení spousty naprosto nepoužitelného materiálu, se kterým si stejně nebudete vědět rady.

Zde se osvědčilo jednoduché pravidlo. Podvodní záběry se pořizují nejlépe, když se k tomu můžete postavit. Ideální je vybrat si pro focení nějakou mělčinu. Jednak má voda ideální propustnost pro světlo a vy docílíte krásných barev, jednak můžete ihned kontrolovat výsledek. Také se s vámi pořád všechno tolik nehýbe, takže nemáte spousty rozmazaných záběrů.

6. Respektujte pravidla

 

Podmořský svět má své zákonitosti. A správný fotograf by neměl být ničím více než jen pouhým pozorovatelem. Fotografování přírody chce hodně klidu a trpělivosti a pod vodou to platí dvojnásob. Důležité je přizpůsobit se okolí, vybrat si optimální vzdálenost (cca 1 metr od objektu), pohybovat se pomalu a plynule a neplašit si objekty fotografování. Někdy je důležité vyčkat také na správné počasí a světlo. Když budou velké vlny a pod mrakem a moře bude zkalené po bouřce, moc toho asi nenafotíte.

Také je důležité neničit přírodu. Například pouhý centimetr korálu roste u některých druhů celá staletí. Pouhý dotyk může zničit jeho křehký ekosystém a způsobit jejich zánik. Většina zemí má také stanovena velmi přísná pravidla, co se týče ničení korálových útesů a ulamování suvenýrů. Například v Egyptě si nesmíte z pláže odvést ani mušli, za korál budete platit nejen vysokou pokutu, ale můžete skončit i ve vězení.

7. Méně je někdy více

Ať už se týče hloubky nebo počtu fotografovaných objektů, řiďte se jednoduchým pravidlem. Netříštěte zbytečně své síly. Pamatujte, že méně je někdy více. Nádherné snímky se dají pořídit i v malé hloubce. Možná tam neuvidíte ty nejkrásnější korály ani ty největší ryby, když se však k focení budete moci postavit, určitě se dočkáte lepších a zajímavějších výsledků.

Stejně tak bez rozmyslu focené snímky vám nakonec velkou radost neudělají. Možná zjistíte, že kdybyste se posunuli kousek doprava, mohli byste vyfotit celý ten úžasně barevný korál a ne jen jeho půlku a nějakou podivnou rozmazanou rybu. Ale i tady platí, žádný učený z nebe nespadl a ještě více než kdekoliv, chybami se člověk učí. Každopádně fotografování pod vodou, byť jen pouhým kompaktem, za tu snahu rozhodně stojí.